Navštívili jsme nejstrašidelnější hrad Česka: Kašperk je opředen pověstmi o kostlivcích i Šplhavci
Hrad Kašperk je nejvýše položený královský hrad v Čechách, ke kterému se váže celá řada pověstí a strašidelných příběhů. Na místo jsme se vypravili, abychom zjistili, jaká je zde atmosféra a co je zde k vidění.
Hrad Kašperk má jedno prvenství: jedná se o nejvýše položený královský hrad v Čechách. Budovat jej začal král Karel IV. v polovině 14. století. Dílo bylo hotovo v roce 1361. V tomto roce také získali držitelé hradu privilegium hrdelního práva, tedy soudní pravomoc uložit trest smrti. Hrad měl také sloužit jako ochrana pro naleziště zlata. Z této doby pochází hradní jádro, opevnění i nádvoří. Během let se podoba Kašperku ještě měnila různými přestavbami.
V polovině 16. století měl Kašperk dobu své největší slávy za sebou. Na jeho údržbu a obnovu scházely peníze, a tak postupně chátral. Roku 1616 byl nadobro opuštěn. Jeho správu má od té doby na starost město Kašperské Hory. To se stará o to, aby tato historická památka zůstala zachována i pro další generace.
Kašperk je pověstný svými strašidly
Na hrad Kašperk jsme se rozhodli vypravit během naší letní dovolené na Šumavě. To, co nás ale do těchto končin zaválo, nebyla samotná historie hradu, nýbrž touha poznat další strašidelné místo Česka. O Kašperku jsem toho předtím hodně slyšela. Vypráví se například, že někteří z návštěvníků údajně měli zahlédnout bílou paní, jak se dívá z okna hradu. Na svém krku má mít klíč k pokladu, který ovšem navíc hlídá zlý pes. Kdo by jí z krku zlatý klíč sejmul, psa obešel a poklad získal, prý se stane pohádkovým boháčem.
O bílé paní se také vypráví příběh, kdy ji měl uvidět zvědavec, který se dostal do věže Kašperku, odtud se propadl do sklepa, kde hrál karty. Když přišel o všechny peníze, jeho spoluhráči jako by se vypařili, a on bílou paní údajně spatřil. Měla mu vrátit jmění, které tu noc prohrál. Onoho muže tento zážitek natolik poznamenal, že historku všude vyprávěl. Několik dní od podivného incidentu prý ale zemřel. Bylo snad toto vidění předzvěstí jeho smrti?
Když zmiňujeme Kašperk a jeho strašidla, nemůžeme opomenout ani to nejznámější: Šplhavce. Jak už název napovídá, pohybovat se má po hradních stěnách, leze prý do oken a tuze se baví tím, že straší pocestné a hradní návštěvníky. Legenda praví, že pohled na něj je děsivý: místo očí má mít jen dva prázdné důlky, je bledý jako stěna a má dlouhé prsty, pomocí kterých šplhá. Místní pověst hovoří o tom, že toto strašidlo člověka dovede roztrhat na kousky. Naštěstí vše ale zůstává v rovině fantazie, Šplhavce oficiálně nikdy nikdo neviděl.
Nadpřirozené bytosti se prý skrývají i v místních lesích
Strašit tu mají i další entity. Například dvojice kostlivců, kteří spolu ve věži po večerech pijí víno, které jejich kostmi jenom proteče. Zmizet mají prý až při svítání. Vyskytují se tu prý i skřítci, strážci zlatých dolů, kteří drží nad místem ochranu. K lidem mají být hodní, traduje se pověst o dřevorubci, jehož ženu zavalil strom. Skřítci se mu zjevit a poradit mu, ať strom uřízne celý. Když si domů přinesl větvičky z lesa, proměnily se pak prý ve zlato. V místních lesích se rovněž má zjevovat pohanská bohyně Swiza. Na první pohled připomíná stařenu. Pokud byste ji potkali, máte k ní být uctiví, protože na koho se rozzlobí, toho dle legendy v kámen promění.
Jedna z místních povídaček se váže i k okolí hradu. Žil, byl, jeden manželský pár v nedaleké vesnici. Manželka poslala svého partnera pro plíčky, jenomže manžel cestou natrefil na hospodu. Všechny peníze na jídlo propil. V tu ránu si uvědomil, že se na něj jeho žena bude velmi hněvat. Proto se odhodlal k nepochopitelnému činu: cestou domů vyřízl plíce oběšencovi, kterého spatřil na popravišti. Doma z nich manželka uvařila a velmi si na nich pochutnala. Jenže přízrak chtěl své plíce zpět, a tak se oběšenec v noci proplížil k nim domů, a vzal si je zpátky.
Temná historie tabulky Ouija: Znali ji už staří Číňané. Autorka jejího názvu na ni zanevřela
Někteří věří, že za pomoci magické dřevěné tabulky ouija lze komunikovat se světem duchů. Víte, kdy tato čarovná pomůcka vznikla a proč samotná autorka jejího názvu s ní na sklonku života nechtěla mít nic společného?
Náš dojem z Kašperku
Kašperk jsem poprvé navštívila už jako dítě, tehdy ve mně nevyvolal pocit strachu, ani mi upřímně místo nepřišlo nikterak magické. Znova jsem se tam vypravila v dospělosti v rámci letní dovolené na Šumavě. Měla jsem trochu obavy z výšlapu na hrad, zrovna panovala tropická vedra, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená, jak příjemná procházka to byla. Rozhodně tedy výlet doporučuji i nesportovcům, ale každý si sám za sebe musí říct, v jaké je fyzické kondici. Místo mi nepřišlo nikterak děsivé, možná to bylo i tím, že jsme měli toho dne skutečně krásné počasí a azurové nebe.
Dovedu si představit, že prohlídka má jinou atmosféru v podvečer, když je pošmourno. Hrad jsme prošli úplně celý v rámci klasické prohlídky. Dívala jsem se, že momentálně se nabízí i dětská interaktivní prohlídka, kdy jsou děti hravou formou seznámeny s historií hradu. Na Kašperku se mi líbilo, upřímně kdybych nečetla o místních pověstech, ani by mě nenapadlo, že tam může strašit, naopak, cítila jsem velmi pozitivní energii. Místo je to ale magické, zejména věže hradu mají starobylou atmosféru. Jen upozorňuji, že vylézt nahoru už nějakou „fyzičku“ vyžaduje.
Hrad Kašperk, Kasphory.cz, Český rozhlas Plzeň, iDnes, Wikipedia – Kašperk, Deník